Druhý časový rozměr umožňující průchod myšlenkou mezi paralelními dimenzemi

30. září 2009 v 9:43 | Petr Hawliczek "Hawelson" |  KVANTOVÁ FYZIKA A FILOSOFICKÉ OTÁZKY
K tomuto článku mě inspiroval komentář Vorlanda v článku http://hawelson.blog.cz/0811/otazky-predurcene-budoucnosti-a-svobodne-vule , který uvažoval o tom, že Bůh by se mohl oproti našim čtyřem rozměrům pohybovat ještě v dalším nezávislém. Moc by to nedávalo smysl, když pro nás by existovaly pořád jen 4 rozměry, ale pak jsem si položil otázku, co kdyby existoval i pro nás ten další časový rozměr, akorát my ho nevnímáme, nebo spíše si ho neuvědomujeme.

Tedy pro lepší představu jsem nakreslil pár modelů. Na prvním obrázku můžete vidět model, jak by se dal asi znázornit náš čtyřrozměrný vesmír.
Obr. 1 - náš čtyřrozměrný vesmír bez zjednodušení

Tedy vidíte krychli, jež znázorňuje 3 prostorové rozměry, ale tato krychle se posouvá v čase. Tedy posun z černé krychle na modrou je znázorněn červenými šipkami. Tedy čas je zde znázorněn červenými šipkami jako čtvrtý rozměr.
Ovšem představovat si nějaké interakce v takovémto modelu by bylo dosti složité, můžeme použít zjednodušení a udělat si z 3 prostorových rozměrů pouze dva. Takovýto zjednodušený model vidíte na druhém obrázku.

Obr. 2 - náš čtyřrozměrný vesmír s redukcí jednoho prostorového rozměru

Zde už můžeme celkem jednoduše pracovat s našimi představami. Modrá šipka znázorňuje pohyb nějaké částice nebo většího prvku v prostoru časem - nazvěme ji světočárou. Tedy můžeme z tohoto modelu vyčíst to, že v každém momentu se bude částice pohybovat směrem časové osy rychlostí 1s/s (tedy pokud nezapočítáváme zákony relativity) a v prostoru se může pohybovat libovolně v obou dalších směrech (v reálu ve 3 směrech) dle možností.

To byl zatím klasický popis našeho vesmíru, jak ho známe, ale zkusme přidat další časový rozměr (tedy další rozměr, zatím ho nazývejme časový). Na obrázku níže můžete vidět už náš zjednodušený model čtyřrozměrného vesmíru, ke kterému dodáme ještě další rozměr, tak jak jsme přidávali k našemu trojrozměrnému modelu čas.
Obr. 3 - pětirozměrný vesmír s redukcí jednoho prostorového rozměru


Pokud vidíte tento model, může se vám zdát již trochu zmatený, avšak máme ještě dva "stejné" prostorové rozměry, které můžeme redukovat do jednoho a tím vytvořit opět 3D model, ve kterém si můžeme představit ještě relativně dobře to, co potřebujeme. Mimochodem zkratka "pd" u modré šipky znamená zkratku "paralelní dimenze", tak jsem označil nakonec další časový rozměr.
Tedy zjednodušený model by vypadal nějak takto:
Obr. 4 - pětirozměrný vesmír s redukcí dvou prostorových rozměrů

Otázka je teď následovná, jak bychom se pohybovali v dalším časovém rozměru, co bychom tím měnili a jaké by byly omezení. Pokud by to byl časový rozměr, tak podle toho co víme o čase bychom se pohybovali pouze stále dopředu stejnou rychlostí a tam by naše světočára v druhém časovém rozměru vypadala jako pouhá skloněná přímka, stejně jako v prvním časovém rozměru.
Pak tedy zbývá jediná možnost a to ta, že bychom se v tom druhém časovém rozměru mohli pohybovat libovolně s podobným omezením jako v prostoru. Otázka ale je, jak bychom se pohybovali. A jediná odpověď, jež mně napadá je, že to čím máme možnost se pohybovat v pátém rozměru je myšlenka. Pokud si představíme, že v posledním modelu každá plocha na přímkách 1D a 2t obsahuje obsah celého našeho vesmíru od počátku času až do konce (za předpokladu, že z našeho úhlu pohledu není čas "konečný" - stočený do válce uzavírajícího čas v kruh). Pak si můžeme představit, že pro každou jinou plochu na přímkách 1D a 2t existuje další náš vesmír akorát s drobnou odlišností. Čím dále by tedy byly plochy na přímce 3pd, tím by se více vesmíry i s obsahem celého času lišily.

Možná si řeknete, že je to nesmysl pohybovat se myšlenkou v paralelních vesmírech, ale kvantová mechanika to nejen připouští, ale dokonce by se tím i mohla vysvětlit spousta věcí. Jedná z věcí, která by už nemusela být záhadou, by byla svobodná vůle. Protože pokud bychom vzali předpoklad, že řízení našeho těla nevychází z atomárních pochodů v mozku ale, je řízeno mimo náš čtyřrozměrný časoprostor, mohlo by pak naše tělo/vědomí prostupovat svobodnou vůli do jakékoli alternativní reality, tak jak je to naznačeno na Obr. 4.
Tedy dalo by se říci, že teoreticky můžeme vysvětlit svobodnou vůli, pokud k našemu časoprostoru přidáme ještě jeden rozměr, ve kterém si můžeme vybírat různé časoprostory jen naši svobodnou vůli.

V praktickém pohledu by to vypadalo asi takto - každá logická úvaha při pohledu na fyzikální svět a naše čtyři rozměry nám dá výsledek ten, že tento čtyřrozměrný svět je již předem dán, tedy že celá naše budoucnost je daná. Tak jako když máme umístěnou krychli v trojrozměrném časoprostoru v jednom časovém bodě, ať se budeme snažit, jak se budeme snažit, bude to pořád krychle, s tím nic nenaděláme a pokud v té krychli bude vyrytá naše světočára tak tam bude prostě vyrytá - minulost stejně jako budoucnost.
Avšak pokud tato krychle bude umístěna ve 4 rozměrném prostoru, kde je jeden prostor časový, máme možnost svou snahou krychli modelovat, pokud dostaneme na začátku času krychli bez světočáry, mohli bychom v čase do této krychle rýt svou světočáru. Tedy pokud k tomuto myšlenkovému experimentu přidáme jeden rozměr, dostaneme výsledek, že pátý rozměr nám dá možnost svobodné vůle tím, že myšlenkou procházíme do okolních paralelních realit, tak jak si přejeme. Rychlost prostupu do jiné paralelní reality bude tedy pouze záviset na síle naší vůle - čím máme silnější vůli tím víc toho, z našeho úhlu pohledu, dokážeme změnit.

Pak nastává ale jeden paradox, a možná ne jeden. Pokud existuje nekonečně mnoho paralelních realit a v každé je naše kopie (nebo alespoň v těch bližších), jak je pak možné, že naše vědomí je pouze v jedné realitě? Co dělá zbytek těch našich kopií? Pokud mají taky své vědomí, jak to že se třeba nesrazí v jedné realitě dvě vědomí? A když jedno vědomí opustí paralelní vesmír, co po něm zůstane, jen automaticky naprogramované tělo, které slouží pro udržení reality pro ostatní? Při množství paralelních realit by to znamenalo, že bychom v našem časoprostoru byli sami a všichni naši blízcí by nebyli opravdu oni, ale jen nějaké programy a ti praví blízcí, jejich vědomí by bylo v úplně jiné realitě. Tímto způsobem by se to celé jen zkomplikovalo.

Další mnohem pravděpodobnější je možnost, že se nerealizuje každá možnost, ale jen jedna. Ale čím je pak ohraničena ta jedna možnost? Myslím si, že odpověď je třeba hledat u toho, jak bychom se v pátém rozměru měli pohybovat a to je myšlenka. Myslím si, že je jasné, že myšlenkami můžete komunikovat, komunikovat mezi všemi živými bytostmi, které žijí v našem časoprostoru. A jak jsem už naznačoval v článku http://hawelson.blog.cz/0906/teorie-vzniku-sveta-s-nekonecnymi-moznostmi-kvantove-mechaniky , pro všechny bytosti by existovalo jedno nějaké pole (pokud to tak můžu nazvat), které by mohlo celé procházet pátým rozměrem. Proto je pro nás nemožné myšlenkou najednou ovlivnit cokoli, protože ostatní bytosti drží toto pole v určité jedné dimenzi a my toto pole pouze malou silou táhneme do dimenze, kde chceme, aby se objevilo to, co chceme my. Ve výše zmíněném článku pak zmiňuji ještě, jak by tím mohly být vysvětleny kvantové fluktuace.

Uvedu jeden příklad, jak by to mohlo fungovat. Třeba si chcete před domem vytvořit pěknou zahrádku. Takže se chcete dostat do paralelní dimenze, kde je vaše hotová zahrádka. Abyste se tam ovšem dostali, musíte si zajít koupit stromky, rostliny, možná nějaké hnojivo a vše co k tomu patří. To je cesta přes podobné paralelní dimenze k vaší. Všechny ostatní bytosti věří, že pokud, budete chtít zahrádku a budete na ní pracovat, tak ji za čas budete mít.
Avšak pokud se vám v hlavě zrodí myšlenka o tom, že by mohla právě vybuchnout celá planeta, tak tomu ostatní lidé nebudou věřit, protože budou vědět, že je to po fyzikální stránce blbost. Avšak otázka zní, co by se stalo, kdyby tomu uvěřili všichni. Dostali bychom se pak opravdu do dimenze, kde by se opravdu uskutečnil výbuch naší planety? Kvantová mechanika připouští, že je to možné. A kdo ví, jednou se možná dovíme jak to opravdu funguje.

Závěrem bych zmínil jen poslední otázku, a ta zní: Jestli tak jako je podle mě dána světočára ve čtyřrozměrném vesmíru, není dána i v pětirozměrném vesmíru, jednoduše tak, jak jsem to nakreslil na Obr. 4 :-) .
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vorlando Vorlando | E-mail | 10. října 2009 v 21:11 | Reagovat

Paráda, jak se dá změnit pohled na svět, a taky ty čtyřrozměrné obrázky ;-)
K té poslední otázce: jasné je, že když bude jednoznačná pětirozměrná světočára, žádnou svobodnou vůli mít nebudeme (a potenciální Bůh, v podstatě patřící do našeho vesmíru, uvidí, co nás čeká), a když to bude něco širšího než křivka, bude tomu naopak. A když žádný pátý rozměr nebude existovat, svobodná vůle zase bude, protože nikdo z našeho vesmíru nezjistí, co přijde (ani ten Bůh nebude uvnitř vesmíru). To není odpověď, jenom důsledky odpovědi.
Ještě bych doplnil jednu otázku: může v pátém rozměru fungovat nějaká obdoba toho, čemu ve čtvrtém říkáme světelný kužel, tedy ohraničení oblasti, kam je možné se dostat z daného bodu? Mohou se případné kužely z různých míst prolínat (vědomí potkávat atp.)? To by znamenalo, že je možné dosáhnout nějakého bodu více způsoby, informace (o tom způsobu) může zanikat a snad i zajímavější věci, z opaku by zase plynulo, že budoucnost je možné poměrně slušně předvídat...
Konečně zase nějaká filozofická teorie, která produkuje předpovědi!
PS: hlasoval jsem NE.

2 Hawelson Hawelson | E-mail | Web | 12. října 2009 v 15:38 | Reagovat

Hmm, je to zajímavá myšlenka - nějaký druh omezujícího světelného kuželu prostupující pátý rozměr. Já myslím, že pokud existuje nějaké maximální omezení průchodu přes pátý rozměr, tak se určitě ty jednotlivé naše vědomí potkávají. Otázka, jaká by pak byla ta maximální rychlost a v jakých jednotkách by vůbec byla, když se v ní vlastně pohybujeme jen myšlenkou. Určitě by pak platilo, že se k nějakému bodu dá dostat více způsoby, ale nevím přesně jak to myslíš s tou předpovědí.

3 michal michal | 18. října 2009 v 12:06 | Reagovat
4 Adam Adam | E-mail | 5. listopadu 2009 v 17:57 | Reagovat

Takze clovek vlastne muze myslet na cokoliv...Ja bych rekl ze my mame v mozgu pevne zadany prikazy, ktere nasmu vnimani rikaji napr. ze kdyz stoupnu na zem, udrzi me. Proto nekteri lide dokazou pohnout predmetem bez toho aby se jich dotkli...skratka udelaji si v mozgu neco jako prepis reality a uvedomi si ze kdyz se rozhodnou ze jdou pohnout predmetem bez dotyku tak se to taky stane...Vlastne se to podoba programovani na PC...

5 Hawelson Hawelson | E-mail | Web | 7. listopadu 2009 v 13:19 | Reagovat

[3]: Velice zajímavé video obsahující hodně pravdy http://www.mojevideo.sk/video/529e/holograficky_vesmir.html

[4]: Přesně tak, jenže problém je v tom, že ten "program" může porušit právě pozorovatel, který věří v klasickou realitu.

6 Vlado Vlado | 6. ledna 2010 v 15:17 | Reagovat

Pozdravujem - zaujímavé - je fajn keď fyzika-technika zaujíma aj filozofia - navrhujem pozrieť do kníh  Vášho českého filozofa a profesora na KU - Tomáša Halíka - s pozdravom Vlado :-)

7 někdo někdo | 7. ledna 2010 v 22:08 | Reagovat

Já jsem to četl chvíli a myslím si že je to pro blázny já bych nechal všechno jak je a nezajímal se o nic víc vezměme si že někde ve středověku neměli ani žárovku a bylo jim to v prospěch dnes když vypadne proud tak jsou všeci v řiti a shání svíčky po celém domě  :-?  možná tím někoho urazím ale tydle věci mě příjdou jako hrozné voloviny. A ještě jen chci říct: představte si kdyby jste mohli vyskočit a nechat pod sebou točit planetu tak jsme to z kámošem počítali a došli jsme k tomu že by jste se začali v tom vzduchu pohybovat něco kolem 400 m/s a to by celkem ušlo škoda toho kdyby jste narazili do sloupu  :-D  :-D  :D

8 Hawelson Hawelson | E-mail | Web | 10. ledna 2010 v 10:40 | Reagovat

[6]: Díval jsem se narychlo na jeho díla a pokud si najdu více času, tak si je určitě přečtu. Děkuji za tip.

[7]: No, máš zajímavé myšlenky, vyskočit a nechat točit planetu pod sebou :D. Akorát nevím jestli jsi počítal i naši polohu na rovnoběžce. Ale o moc pomaleji to nebude. No ale co kdybys vyskočil a nechal točit i planetu kolem slunce a slunce skrz galaxií, jakou celkovou rychlostí bys pak mohl letět??

No a na to, že je to hovadina nevím co bych ti odpověděl, možná je a možná není. Možná že ve středověku nebyli v p*deli, když by vypadla elektřina, ale zas byli třeba v p*deli, když dostali obyčejnou chřipku. Takže já myslím že tyhle otázky mají svůj účel, i když ho teď možná ještě nevidíme. Ale kdo ví, možná právě díky takovýmto otázkám můžeme s vývojem pokračovat dále, a třeba v budoucnu už díky tomu nebudeme v p*deli, když nám vypadne elektřina.

9 Jakub Tyl Jakub Tyl | 14. května 2010 v 20:53 | Reagovat

Myslím že momentální stav vědomí a svobodné vůle ve kterém se nacházíme je jen pohý zlomek něčeho. Je těžké určovat co náš momentální stav zrovna znamená. Vemtesi že jsme sem přišli narozením a odejdeme smrtí. Co bylo předtím než jsem přišel na svět a co bude po tom s mím vědomím? Kolik takových situací jako je život mé vědomí ještě projde a v jakých dimenzích? Pokud nevidíme celek z odstupem tak budeme hodnotit pouze momentální stav který může být pouze malou součástí velkého systému dimenzí a vědomí. Sám náš svět se tak hodnotí z vnějšku jako jedna z mnoha dimenzí, tyto dimenze mohou být fyzikálně naprosto odlišné. Představte si vědomí jako ducha který momentálně okupuje určité těleso v určité dimenzi a po opuštění tohoto těla přechází do jiné dimenze která bude úplně odlišná od té ve které žijeme.

10 Jakub Tyl Jakub Tyl | 14. května 2010 v 21:00 | Reagovat

[4]: Já myslím že je to někde v našem vědomí ale nejsme schopni to jen tak přehazovat. Je to nad rámec našeho vědomí (zatím). Myslím že pro to aby jsi toto mohl přehodit tak musíš být naprosto oddaný tomu že to bude fungovat. Musíš věřit že ten předmět pohneš aniž by ses ho dotkl. Nesmíš mít nejmenší pochybnosti. Dále jak jsem psal již jinde si myslím že halucinace jsou malým krůčkem k tomu jak přispůsubovat realitu protože halucinace je realita pouze pro jednoho jedince. Halucinace lze slyšet i vidět ale pouze pro jejich stvořitele. A když si vezmeme že se halucinace vytváří při extrémních podmínkách a myšlenkových procesech které běžně nedokážeme ovládat.

11 Hawelson Hawelson | E-mail | Web | 17. května 2010 v 21:58 | Reagovat

[9]: A co pak je ten komplet a co má mít za účel, že vytváří takové podjednotky, jako je země, lidé, to co vnímá každý subjekt?

12 Jakub Tyl Jakub Tyl | 17. května 2010 v 23:58 | Reagovat

[11]:Ten komplet může být dohromady systém dimenzí v nichž se naše vědomí pohybuje... Jedna dimenze je třeba nynější život (nynější stav vědomí)... Po smrti pak následují další dimenze... Je možné udělat návaznost na nebe či peklo (nejsem věřící), kde nebe i peklo zastávají různé posmrtné dimenze... zda naše vědomí postoupí do té či oné dimenze pak záleží na tom jakým způsobem se podepsala v dimensi "života"... Možná pak vědomí znovu vztoupí do dimenze života po tom co projde následující stavy vědomí... Já nevěřím na absolutní nicotu jedince kterou nám posmrtně předkládá ateismus... Představte si že po smrti není nic... To není přeci možné... když vše co máme je život... Musí to tedy pokročit jinam... Je to něco co vnímám podvědomě... a vnímají to podle mého názoru lidé již od dávných dob... Nejsem věřící ale snažím se nacházet pravdu tam kde jí lidé možná byli nejblíže... a to v počátcích lidské civilizace... Někdy prosté odpovědi zdárně primitivního původu řeší velké otázky... Čím více člověk přemýšlí tím více se do toho zamotává a není schopen vidět to co má přímo před sebou... A je dost možné že odpověď na všechny existencionální otázky je že se tím nemáme zabývat protože nejsou důležité tak jak si myslíme... Není tak důležité proč nám někdo daroval život jako co s tím životem uděláš...

13 Hawelson Hawelson | E-mail | Web | 26. května 2010 v 11:45 | Reagovat

[12]: To zakončení je asi jediné k čemu na zemi můžeme dospět. Ale co je pak ta pravda? Proč není taková jak se zdá a proč ji teda nevíme?

14 Jakub Tyl Jakub Tyl | 26. května 2010 v 18:43 | Reagovat

Kdyby jsme věděli pravdu... asi by to byla největší lidská katastrofa... představte si že pravda by byla že po životě člověk bude žít někde kde mu bude dobře... A byl to vědecky pottvrzený fakt... Lidé by začli páchat sebevraždy ve velkém... stratili by naprostou úctu k životu a dělali by si co chtěli nehledě na to zda umřou nebo někoho zabijou... Vemte si terroristy... Oni opravdu věří že po životě půjdou do "nebe" a tak jim vůbec nevadí se zabít... Dokonce říkají že pokud při sebevražedném atentátu zabijete mnoho nevěřících tak půjdete do toho největšího stupně nebe... U křesťanů je to trošku jinak... tam je sebevražda brána jako něco špatného za co půjdeš do pekla... Ale kdyby bylo potvrzené že po životě nehledě na to jak zemřeš půjdeš do "nebe" tak vznikne neuvěřitelný chaos... Takové věci vědět nesmíme... a pokud na to někdo přijde tak si to musí nechat pro sebe... Ve jménu bezpečnosti společnosti... Potom si ale můžeme říci proč by nás měl zajímat chaos v tomto světě když pak půjdem do lepšího? Protože by byla nesmírná škoda zníčit tento svět... I kdyby bylo mnoho dalších světů... byla by to velká škoda a ztráta...

15 Hawelson Hawelson | E-mail | Web | 29. května 2010 v 12:59 | Reagovat

Něco na tom bude. Kdybychom věděli pravdu, ať už by byla jakákoli, tak by to s tímto světem nedopadlo příliš dobře. Ale o že bychom tím zničili tento svět, s tím bych tak moc nesouhlasil. Tenhle svět se už ničí sám o sobě tím že je uvržen do nezastavujícího se chodu času, takže jednou nastane jeho konec a když nastane jeho konec tak to bude konec nebude nic. Takže náš svět už je stejně odsouzen a pokud bychom ho zničili my, tak možná to mělo tak být.

16 Jakub Tyl Jakub Tyl | 30. května 2010 v 22:58 | Reagovat

To záleží na tom co tím bereš náš svět... Jestli jen naší planetu... Tak ano jednou určitě zanikne nebo se minimálně přetvoří jako to dělá už miliardy let... Ale pokud vezmeš svět jako i to neznáme ve vesmíru tak je zase velice pravděpodobné že tam existují další civilizace na různých stupních vývoje... A pokud vpotaz teorii jiné dimenze a přelévání duše jako takové reinkarnace... Tak toto všechno nebude probýhat jen na naší planetě ale v našem světě... Když to řeknu polopaticky tak tvá životní energie se po tvé smrti nemusí přelít do nového člověka, veverky, mravence nebo velryby... ale také do ufona vzdáleného miliardy světelných let... V rovinách fyziky, teorií smyslu života a podobných věcech vždy musíme přemýšlet na vesmírné úrovni a ne pouze sobecky myslet na svou planetku...

17 Hawelson Hawelson | E-mail | Web | 2. června 2010 v 7:11 | Reagovat

[16]: Neřekl, že je sobecké myslet jen na svou planetu, myslím že je správné brát úhel pohledu samotného pozorovatele. Protože jedině přes pozorovatele může být svět vnímám. No a když říkáš, že po smrti se energie přesune jinam, tak musíš připustit, že se může přesunout i zase do nového člověka a co by to dávalo za smysl, aby sis nepamatoval nic z minulého života? A co by vůbec mělo za smysl tohle nekončící kolečko? A kolik nás teda ve skutečnosti je? Není pak, podle tebe jen jedno "já" které si projde všemi "životy"? Každopádně si myslím, že správné řešení bude to, co bude dávat smysl a tohle absolutně smysl nedává.

18 Jakub Tyl Jakub Tyl | 3. června 2010 v 3:16 | Reagovat

Bojim se že žádná bytostní teorie nedává z tvého pohledu žádný smysl... A žádná z nich nemá smysl takový jaký by si někdo z nás představoval... Myslim že je mylné se domnívat že vůbec to nějaký smysl má... Ani darwinova teorie nemá v podstatě smysl je to jen shoda náhod v jejichž důsledku se něco stalo... Jestli se na všechno budeš ptát jen jaký to má smysl tak se ničeho nedobereš. Myslím si že je nad rámec člověka něco chápat a dobrat se pravdy... A možná to neni ani správné pravdu hledat... V podstatě vše co sem tu řekl sem z placu vymýšlel a nakonec ačkoli se to tobě nezdá si při spětném pohledu něco z toho hodlám vzít... Sám si řekl že pokud se dopracujeme nějaké otázky tak hned vyvstanou nové otázky, i já si to myslím... Tak si ale potom nemůžeš myslet že za druhou odpovědí najdeš pravdu a když tam neni tak je to celé lež... pravda se pak ukrývá až za 1.000.001. otázkou... Problém je pak v tom že ani ty ani já nemůžem říkat co je absolutní nesmysl protože pravdou může být i naprostá konina.. Lidé mají tendenci považovat za nepravdivé teorie bez důkazů... ale to je chyba... nepravdivá by měla být pouze teorie o které jsou důkazy že je nepravdivá... A nemůžeš říkat že něco nedává smysl... říkej... MĚ to nedává smysl nebo JÁ to nechápu... Jde o princip... nemůžeš soudit co dává smysl a co ne... To nemůžeme nikdo... Představ si zvíře... třeba kočka... jí dávají smysl na světě 4 věci 1. jídlo 2. vylučování. 3. mazlení 4. rozmnožování... Pokud někdy kočka přemýšlí nad tím co dělám tak si vždy bude myslet že to dělam z jednoho ze 4. důvodů které zná ona... a nikdy jí nenapadne nic dalšího... my jsme jako ta kočka... Přemýšlíme nad smyslem života a jediné co nás napadá je to co známe a to je podle mě dost málo... A já se právě ale takový snažim nebýt... Snažim se zapojit více smyslů a podvědomí než suché bádání... Mimo to i kdybych svou teorii myslel vážně tak si mi ji nevyvrátil ničim... jen si řekl že ti nedává smysl... Takže ti odpovím na otázky a pak čekam že mi to napadneš... ale ne tim že vyvoláš nové otázky (protože na ně budu mít zase odpovědi) ani nebudeš soudit co je pro tebe dostatečný smysl ale budeš argumentovat přímo... To je fair-deal

19 Jakub Tyl Jakub Tyl | 3. června 2010 v 4:02 | Reagovat

ano je hezké brát úhel samotného pozorovatele ale už Machiavelli věděl že když malíř chce kreslit horu tak musí jít do údolý a když chce kreslit údolý tak musí vyšplhat na vrchol hory... Každý moc dobře ví že sám sebe neposoudíš tak dobře jako ostatní a v zrcadle se také nevidíš jak vypadáš doopravdy protože se vidíš obráceně než tě vidí ostatní... Takže lepší než úhel pozorovatele (člověka) je úhel kterého nejsme schopni... a to úhel který by byl asi někde nad vesmírem a pojímal by uplně všechno... Svět nemusí být vnímán pouze přes člověka ale to mi nevíme... Může tu být takových pozorovatelů které neregistrujeme a když to nevíme tak nemůžem říkat že jsme jediní... Až bude prokázáno že jsme na světě (celý vesmír a všchny možné dimenze) jediné bytosti schopné vědomí tak bude jisté že jsme jediní pozorovatelé...

Pokud se přesune ta energie do nového člověka tak jaký by mělo smysl si to pamatovat? Proč si myslíš že by vůbec bylo dobré si to pamatovat? Víš klam neni něco co člověku škodí... ale většinou člověka chrání... to že ti vědomí něco upírá neznamená že ti to nechce dát... Je to tak pro tebe lepší (např. traumatizující vzpomínky vitěsňuje)... A věř mi že by nebylo hezké si pamatovat co si prožil v minulých životech... Možná samotná nevědomost je smysl... K čemu by bylo znát film od začátku až do konce ještě než ho uvidíš? K čemu by to bylo znát protivníkovy karty když hrajete pokr.. ano vyhrál by si ale přišel by si o zábavu... A samozřejmě věděli by jsme jistě že existuje reinkarnace a tak pokud by se nám život nelíbil tak by sme se zabyli... To by také nebylo úplně nejlepší... Takže je opravdu mnoho důvodů proč si nepamatovat minulý život... Navíc kdo říká že si ho úplně nepamatujeme??? Přece je mnoho způsobů jak se něco dozvědět o minulém životě...

Jaký má smysl nekončící kolečko? Nekončící kolečka mají různý smysl... dokonce samotný fakt že je nekončící je smysl, něco co se člověk snaží vyrobit jako stroj... perpetum-mobile takový je svět... vytváří si sám energii na svůj provoz tím že existuje jde do nekonečna v různých podobách... Vytvořit něco takového je úžasný smysl... vem si svět jako výtvor nějakého mistra vynálezce... to je přeci krásný smysl... nedá se ani potvrdit ani popřít...

Podle mě není jedno já co si projde všemi životy to sem neřekl... Ale když sem byl malý kluk tak sem měl teorii že sem na světě sám protože vnímám jen svými smylsly a všichni ostatní jsou jen velice propracované divadlo... To jsem ale v pozdějším věku opustil... Takže ano možná je to jedna osoba prostupující všemy životy ale nemyslím si to...

Kolik nás tedy je (těch živůtků)??? K dnešnímu dni je to zhruba 10 na 100000000000000... :))) To je trochu divná otázka když je to jen teorie... ale obecně bych řekl že je možné že to číslo je variabilní protože pořád roste (neklesá) a proto se vesmír rozpíná... (jé ta odpověď zní hezky)

Správné řešení je to co je správné a nezáleží na tom jestli dává smysl mě tobě nebo nikomu... jediná vlastnost správného řešení je správnost nic víc...

20 Pavel Pavel | 2. července 2010 v 10:28 | Reagovat

Leccos mi zacalo davat smysl kdyz jsem se obeznamil s zivotnim pribehem cloveka jmenem Robert Alan Monroe. Mel moznost dlouheho pul zivota nahlizet tam o cem ma drtiva vetsina nabozenstvi jen velmi zkriplene predstavy a o cem polovina ceske populace tvrdi ze to neexistuje. Napsal o svem zivote tri knihy, posledni dve doporucuji k precteni - nejsou to domnenky a teorie ani filozofie ani svetonazor, je to jeden skutecne prozity zivot a tenhle fakt ze vsech informaci od nej dela ten nejhardcorovatejsi hardcore na jaky jsem zatim narazil. A nejvetsi koruna je ze zjistil jak k tomutez privest jine lidi. Neni to muj guru ani mesias a nic tady neinzeruji. Ty knihy: Far journeys, The ultimate journey, bylo i prelozeno. Stale jede institut ktery zalozil: monroeinstitute.org, ale bez precteni knih se asi neprokousete marketingovou slupkou v americkem stylu k opravdovemu jadru veci. Institut spolupracoval i s pozoruhodnou postavou tajneho, nyni jiz davno zastaveneho programu Stargate, Joe McMoneagle (mceagle.com) - opet stejna pisnicka: ten clovek rika co zazil, nikoliv co vymyslel za teorii. Najdete si videa na youtube. Hawelson v jinem clanku pise ze mame vlozeny blok dospet ke spravnemu vysledku - to je presne! Znate porekadlo o smrti omilane prihlouplym stadem - nikdo se odtud nevratil? Jenomze jich se uz vratily obrovske spousty (a nekdo chodi tam i zpet), kazdy sice z jinak velke dalky, takze ne nutne kazdy popisuje totez, nicmene nikdo jim nenasloucha. Jsme vydeseni pojmem smrti, jsme predprogramovani - alespon v nasem nekrestansky katolickem regionu - terminalnimi pojmy nebe a pekla, takze na takove informace neberem. Zkuste patrat po vyznamu pojmu egregor. Jsou to obrovske chuchvalce idei zivene obrovskym mnozstvim jejich stoupencu, tak velke, ze zacnou zit vlastnim zivotem. Ale koukam ze to asi opravdu pisu k nespravnemu clanku, melo to mozna jit spis k Teorii vzniku sveta.. sorry. Jeste si dovolim prsknout moralni ponauceni. Hledejte osobni zazitek, osobni zkusenost, nikoliv ideje, myslenkove konstrukce. Ty opravdu zustavaji v risi kvantove mechaniky - vzdycky je mozne najit neco k jejich podpore i k vyvraceni, jsou a nejsou pravda soucasne. Jsme kultura s prilisnym durazem na pouzivani mysli, zatimco mame jen velmi nepatrne zkusenosti s (a poznani o) vlastnim vedomi (vlastnim ve vyznamu kazdy jedinec a jeho vlastni vedomi). Umime jeho stav ovlivnit snad jenom alkoholem, drogami atd, cili jen vnejsim zasahem do mozkove cinnosti, tohoto rezonatoru vedomi. Malokdo se naucil jak zmenit momentalni stav sveho vedomi na zaklade vlastniho rozhodnuti. Je v tom asi takovy rozdil jako zpivat a hrat na trumpetu. Pri zpevu menite ton v hlasivkach, pri hre na trumpetu jen modulujete vnejsi rezonator.
Ucit se o vlastnim vedomi je studnice nezcizitelneho poznani, kazdeho cloveka osobne, nezprostredkovane. Jestli se to sem nehodi tak sorry za spam.. :)

21 Pavel Pavel | 2. července 2010 v 13:28 | Reagovat

Douska k te reinkarnaci co jste ji debatovali. Ano, taky jsem dlouho nechapal proc, pokud minule zivoty existuji, si je lide obecne nepamatuji. Mel jsem jen pracovni hypotezu ze je to pro umozneni dalsiho vyvoje, aby se pretrhly nahromadene stereotypy, nahromadene podminenosti, klapky na ocich, take nahromadene emoce, ktere dalsi vyvoj blokovaly. Na zaklade osobni zkusenosti se ale nyni domnivam, ze minule zivoty tak jak jsou bezne chapany - neexistuji. Reinkarnace jako takova ano. (Co je to za binec?) Nase Ja, tedy to za co se povazujeme, totiz v zadnem minulem zivote neexistovalo a nebude existovat ani v zadnem z budoucich. To co povazujeme za nase Ja se zformovalo v tomto zivote a take s nim zanikne. Stoji tedy za namahu patrat co jineho, dalsiho, navic, je nase bytost ktera tady zije zivot nez to Ja za ktere tu bytost mame.

Uz delsi dobu mam pocit, ze nase pozemska existence je jeden velky bordel identit! Kloudne nevime kdo jsme (a pokud prijde nejaka vyssi bytost, tim mene jsme schopni pochopit kdo je ona).

O5, sorry za spam.. :)

22 Hawelson Hawelson | E-mail | Web | 4. července 2010 v 22:38 | Reagovat

[18]: Ahoj, no zamyslel jsem se nad tím přirovnáním člověka ku kočce tak, že jsem nakonec zapomněl odpovědět. Tak odpovídám až teď.
Ano, musím připustit, že máš pravdu.
1) Pokud se budu u každé věci zabývat jejím smyslem do větší a větší hloubky, tak prostě narazím do bodu, kdy to už smysl dávat nebude žádný. Proto ani to nemá smysl :), tedy lépe řečeno se ničeho nedoberu, smysl to nějaký může mít – pokud člověk probírá vše do hloubky, utrží z toho hodně poznatku, což by smysl mělo (pokud opět nepůjdu do hloubky).
2) Nemůže nikdo říkat, co dává a co nedává smysl. A připouštím, že můj úhel analýzy může být už jistě zkreslený prohloubáním si určitých cestiček hledání smyslu pomoci vědy.

Každopádně ale každý člověk má od narození v sobě určitý ideál, určitou představu ideálu a když budu citovat Deckara z wikipedie „Jako další jistotu objevuje, že má v sobě ideu Boha jako nekonečné, všemocné a vševědoucí bytosti. Tato idea nemůže pocházet z vnímání vnějšího světa ani si ji nemohl vytvořit sám, neboť konečný a nedokonalý tvor si nemůže sám ze sebe vytvořit ideu nekonečné a dokonalé bytosti. Tento druhý krok můžeme označit jako teologický důkaz existence Boha.“ Tak do určité míry má v sobě každý člověk nějaký ideál. Proto jsme třeba vymysleli dvojkovou soustavu, protože nám dává možnost uchovávat informace ideálně – bez ztráty. Ale abych se dostal k tomu, co tím chci říct. Chci říct, že kočka nejspíše nemá žádnou představu ideálu, prostě děla to co cítí podle těch čtyř bodů, které jsi tady vypsal. Ale člověk s tímto ideálem v hlavě má tendenci vyřešit zdánlivě neřešitelné otázky. Jako takový důkaz jsou matematické operace v n-rozměrných prostorech. Náš mozek si neumí představit více jak 5-ti rozměrný prostor – jako trojrozměrnou animaci odehrávající se v čase za existence paralelních dimenzí. Ale vymysleli jsme počítače, které dokážou zpracovávat n-rozměrné prostory a dokonce tyto operace využíváme velice často v dnešní době a to nejen ve vědě. A tedy takto, s tímto ideálem, jsme vyřešili otázky, na které předtím odpovědi nebylo. Ale to jsou všechno otázky, na které existuje logická odpověď, ale jak se zdá, tak na smysl věcí neexistuje logická odpověď. Fyzika, která nám odpoví na vše logické, nám neodpoví na logickou otázku „co je smyslem“. Jediné co se z toho dá usoudit, je to, že prostě je to nelogická otázka – z pohledu fyziky. Takže člověk, kterému vrtají tyhle otázky hlavou, to má tady opravdu těžké. Vlastně je to pro takového člověka v tomhle smyslu bezvýchodná situace, protože se mu rozsypaly základy, na kterých celý život stavěl.

Je asi pravda, nebo spíše je určitě pravda, že kdybychom poznali celkový smysl, tak pro nás čas ztratí smysl a když to vezmu z pohledu života, tak by pro nás ztratilo smysl všechno. TAKŽE TAK TO TEDA JE? ČLOVĚK NESMÍ ZNÁT SMYSL, ABY TO SMYSL MĚLO? ABY SI TEN SMYSL VYTVOŘIL?

Velice pravděpodobně nějaký Pan Vynálezce tenhle svět sestrojil. Otázka je, ale jak vlastně ten Pan Vynálezce je? Kdysi jsem zase já měl teorii o mimozemšťanech, představoval jsem si je tak, že se vyvíjeli podobně jako my lidé, akorát že jsou prostě dále s technologii. A měl jsem takovou představu, že někdo s tak vyspělou technikou, že dokáže létat skrz vesmír, musí být mírumilovný a musel „vyrůst“ z toho všeho co tvoří všechnu špatnost. Ale když jsem pak viděl různé filmy o mimozemšťanech, tak jsem si uvědomil, že i my lidé už jsme tak vyspělí technicky, ale duševně jsme pořád ještě hodně blízko zvířat. A tak nevíme, jestli i ten nás Pan Vynálezce je dokonalý a dobrý, nebo jestli je jen hodně vyspělý, ale přitom ho taky ovládají emoce a nesmysly, jako nás. Pokud bychom mluvili o Bohu – Nejvyšším, tak ten by pravděpodobně neměl být zlý, ten je ten nejvyšší, tak nejvyšší dokonalá rovina, část ideálu, který máme v hlavě ho odkrývá. Ale co když ten Pan Vynálezce, je někdo pod ním, někdo podobný nám v dobru a zlu a v dělání hovadin a vytvořil si nás prostě jen proto, že se nudí. A co jiného na nudu, než bytosti, které můžou cítit bolest, strach, nejistotu a hodit je do místa kde to všechno budou zažívat a máme tady hned nejsledovanějšího velkého bratra. Nevím, je to jedna možnost, možnost, která je možná, ale u které bych nechtěl aby to byla pravda. Jenže jsme zase u té prokleté pravdy, možná si tu realitu vytvořím sám tím, že mě to vůbec napadá, ale proč mě to vůbec napadá? Přece ten celý nesmyslný chaos musí mít nějaký smysl – to že jsme tu popsali x komentářů, že jsme proseděli u klávesnice drahocenný čas a to, že se zamýšlíme nad tím, nad čím se zamýšlíme. Jestli je to ta jedna budoucnost která to má být, tak to je ona. A jestli nám někdo vytvořil tu jednu budoucnost, ať už si ji tvoříme my, jako částečně (nebo spíš bych řekl úplně) determinované bytosti, tak to přece má všechno smysl, ne?

Na závěr – mnohdy správné řešení se může ukázat jako nakonec špatné.

23 Hawelson Hawelson | E-mail | Web | 4. července 2010 v 22:58 | Reagovat

[20]: No já jsem obecně proti teorii reinkarnace! Jak už jsem tady několikrát psal, tak bych v tom neviděl žádný smysl (tak jako i nevidím v jednom životě :) ). Smysl bych viděl rychleji v teorii nebe a pekla a podle mě SPRAVEDLIVÉHO SOUDU, ne tak jak to vidí některé víry, že pokud člověk uvěří, tak je spasen. Pak by to tady celé opět tak nějak ztratilo smysl. Osobně znám lidi, kteří se vydávají za křesťany (snad tomu i věří, že jsou "svatí") a přitom dělají taková ohavnosti svému bližnímu, že spravedlný soud je musí odsoudit. Nezdá se mi to jako příliš spravedlivé, že takoví lidé mají vystaráno. Sice v tomhle světě panuje sama nespravedlnost, ale myslím, že nakonec stejně každý bude postaven před každý svůj čin. Každopádně jak popisuješ v druhém komentáři, že minulé životy neexistují, ale reinkarnace ano - s tím souhlasím. Na zemi je koloběh a i za našeho života ten koloběh skrz nás probíhá, darujeme život nejen našim potomkům, ale i třeba porostu díky CO2 a potravinám zpracovaným našim tělem. Avšak každopádně nemůžu souhlasit s tím, že "je to jeden člověk" který prožívá různé životy, ale jen si ty minulé nepamatuje. Tahle teorie se mi nejen ze srdce nelíbí, ale taky mi nedává smysl.

24 Pavel Pavel | 12. července 2010 v 13:40 | Reagovat

Jemine, tak to ses chytil do pasti. Tvuj posledni prispevek je zacykleny, konci tim cim zacina, predpojal sis urcity nazor a tim sis nastavil filtr na informace. Do konce zivota uz takhle nebudes schopen prijmout informace za hranici prijateho nazoru. Skoda. Potlac touhu mudrovat a hledej opravdovou zkusenost, stoji to za to. Primo u nosu nam vsem poletuji pravdy ktere hledame, ale nikdy je neuvidime protoze jsme je predem diskvalifikovali. Mej se.

25 Pavel Pavel | 13. července 2010 v 1:35 | Reagovat

Sorry že sem ještě lezu. Víš, Hawelsone, připadá mi tady to mudrování jako bys řešil rovnici a+b=0. Pořád dokola mluvíš o mnoha řešeních a že žádné z nich není jisté. No jasně. Chce to víc zkušeností, víc rovnic. Představ si třeba černocha který v životě neviděl sníh a nevěří na něj a přitom sestavuje teorie o počasí. Asi někde šlápne vedle, hádám. Prostě bere v potaz jen některé jevy a tak má ve svých úvahách příliš mnoho stupňů volnosti. Tak ho zavezeme někam na zasněžené pláně, ať si trochu zablbne a tím získá sám pro sebe důkaz existence sněhu. Nikoliv důkaz úvahou ale přímou nezprostředkovanou osobní zkušeností. Pak už jev sněhu a sněžení do svých teorií zahrne, protože přijme že jsou součástí světa který se snaží vysvětlit. Nevím jesli se mi daří ti sdělit co mám na mysli. Mé vlastní zkušenosti si nechám pro sebe, nemyslím že by něco posunuly. Jakýkoliv můj prožitek, pro mě nezpochybnitelný, bude pro tebe jen další "možná". Pochop prosím, ten černoch potřebuje nejprve získat vědění že sníh vůbec existuje.

Naše zkoumání světa takto funguje: snažíme se popsat to co jsme nějak zažili, co jsme přijali že existuje. Takže v prvním kroku nejprve nahromadíme zkušenosti s existencí něčeho a pak, v druhém kroku, se nasbíraná fakta snažíme poskládat. A jako u puzzle - když nemáme všechny dílky, vzniká příliš mnoho otevřených možností. Anebo naopak, když máme skoro všechny dílky, dokážeme už dokonce předpovědět co je na dílcích které nám chybí, i to historie poznávání světa zná.

Takže jsem se myslím dobral k přímočaré podobě toho co chci říct: máš málo dílků, sežeň si jich nejdřív víc. Pokud spekuluješ o styčných bodech fyziky a lidského ducha, lidského vědomí, musíš se nejdřív o svém vlastním vědomí dozvědět víc. A já tomu moc držím palce, osobně se domnívám že vývoj fyziky v přístích desetiletích (stoletích?) bude konvergovat směrem k podstatě vědomí, čili k naukám duchovního charakteru, kde je řada jevů již známá jako existující, jen ta vysvětlení dost haprují a samotnou existenci těchto jevů tak diskreditují. Smůla.

Tak zase někdy nazdar

26 Hawelson Hawelson | E-mail | Web | 14. července 2010 v 18:54 | Reagovat

[24]: Ano, máš pravdu, dostal jsem se do smyčky, ze které je těžká cesta ven.

Myslím, že máš pravdu s těmi dílky puzzlí. Člověk jich potřebuje dostatek, aby mohl odhadnout co na nich je. Pokusím se tedy sbírat více informací formou zážitků a snad se celému obrazu přiblížím. Doufám jen, že na tom celém obraze neuvidím něco co se mi nebude vůbec líbí. Ale celek přece musí být dokonalý, tak snad to zklamání nebude. Pak bych se proklínal za celý svůj život, že jsem ho vůbec prožil.

27 neo z matrixu neo z matrixu | 12. září 2010 v 13:30 | Reagovat

Kemo ty si z toho tak trochu děláš matrix, ne? To prece nejde napsat jen tohle kvantova mechanika dovoluje, nebo co to tam bylo. Takle fabulovat muze kazdy. Z fyzikou nema tvuj blog nic spolecneho. Promin :-P

28 Hawelson Hawelson | E-mail | Web | 25. září 2010 v 20:55 | Reagovat

Nj, když Neo zapře matrix, tak co já už mám dělat :D

29 Ucie Ucie | 19. června 2011 v 21:54 | Reagovat

:-? Matrixi, já bych nevymyslela ani zlomek toho co Hawelson, ale aspoň někdo na této planetě přemýšlí :-)

30 Hawelson Hawelson | E-mail | Web | 20. června 2011 v 22:11 | Reagovat
31 Kuča Kuča | 8. ledna 2012 v 17:02 | Reagovat

neo z matrixu: Jaktože ne, pokud vím, tak jakkákoliv částice, do doby nepozorování je ve více stavech na více místech. A jestliže atom, do doby nepozorování je všude a všech časech, tak co teprve velké objekty složené z molekul. Nebo několik vesmírů? A tady vzniká ta velká teorie paralelních realit.

Problém vzniká se sjednocením relativistické a kvantové fyziky. U makromolekul můžeme určit pozici a rychlost. Ale u malých částic nemůžeme, buď to měříme rychlost a pozice se tím znehodnotí, nebo měříme pozici a rychlost se tím znehodnotí. :D

32 miminko miminko | 10. ledna 2012 v 6:54 | Reagovat

ahopooj jak se mate me je 9 :-|  :-P  :-P

33 Simlik Simlik | 7. září 2012 v 15:24 | Reagovat

Zajímavá myšlenka. Ono  vyvozovat z kartézské soustavy je asi to nejjednodušší, pro lidské chápání. Jen tedy nesouhlasím s pravoúhlým uspořádáním os :-) Jinak moc zajímavý článek. Samozřejmě neříkám, že se vším souhlasím.  Jen škoda, že se mnoho lidí v něm nenajde.

34 Josef Josef | 26. ledna 2013 v 13:33 | Reagovat

Čtvrtý rozměr je pro některé z nás orgasmus. Naše já se rozdvojí a my jsme vzrušením v jiném světě. Inu není nad to si parádně zašukat.

35 stýv stýv | 14. ledna 2014 v 17:44 | Reagovat
36 stýv stýv | E-mail | 19. května 2015 v 10:46 | Reagovat

[1]:v pátém rozměru..jsme současně na všech místech

37 Mossi N lRug Mossi N lRug | E-mail | Web | 18. června 2017 v 11:03 | Reagovat

We have three dogs, not to mention two cats.

38 Took F lRug Took F lRug | E-mail | Web | 14. července 2017 v 22:20 | Reagovat

Keep me posted about your plans.

39 Took F lRug Took F lRug | E-mail | Web | 16. července 2017 v 13:12 | Reagovat

Every time I ask her to help me with typing, she gets on her high horse.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.